PROGRAMOVÁNÍ PRO MALÉ DĚTI. A ANI NEMUSÍTE ZAPNOUT POČÍTAČ



15/8/2018     Chtěla jsem svoje dvě starší děti seznámit s počítačem a logikou, se kterou pracují, ale ideálně bez toho, abych ho musela zapnout. Asi si teď klepete prstem do čela, že jo?! A já vás úplně chápu.

Já se taky trochu bála, že je to buď a nebo. Že si musím jako rodič striktně vybrat: buď jim dám do ruky tablet, mobil nebo počítač, nahraju jim nějaké rádoby edukativní aplikace a budu prostě doufat, že budou v pohodě, a nebo budu všechny tyhle přístroje držet kategoricky z jejich dosahu a odpovídat, že na to mají dost času a že jsou všechny počítače "zlé". Popravdě, ani jedno se mi vůbec nelíbilo. Myslím, že o tom, zda moderní technologie (ne)patří do dětského světa, toho bylo napovídáno už hodně. Řešení a inspirace jsem ale nikde příliš nenašla...

A tak se zrodil tenhle nápad. Chcete se ke mě přidat? Budu ráda. A pak mi prosím napište zpětnou vazbu, jak to u vás doma probíhalo, jsem děsně zvědavá;-)

To, z čeho jsem vycházela, je mé pevné přesvědčení, že počítače, tablety, chytré telefony apod. prostě jako hračka do dětských rukou nepatří. Alespoň zhruba do šesti sedmi let. Vystudovala jsem mediální studia a velmi dobře chápu, že celý problém je o moc složitější, existují argumenty pro i proti a vliv účinků médií na děti se dá objektivně změřit jen velmi těžko. Na druhou stranu je ale potřeba se v tomhle prostě nějak rozhodnout a jako rodič zaujmout názor a za tím si pak stát. A já osobně  jsme se pod tíhou všech možných teorií přiklonila spíše k myšlence "ne příliš moc, ne příliš brzy". Tečka.

Dokonce i Steve Jobs nebo Bill Gates byli zastánci omezení technologií v rukách malých dětí, a to včetně svých vlastních. A jak to u Jobsů vypadalo?

„Každý večer se u Jobsů konala rodinná večeře okolo obrovského stolu v jejich kuchyni,“ vzpomíná Jobsův životopisec Walter Isaacson. „V průběhu večeře se diskutovalo o knihách, historii a dalších věcech. Nikdy nikdo nevytáhl iPad nebo počítač. Děti vůbec nevypadaly, že by měly na těchto zařízeních závislost.“ 

A v jednom interview Jobs nečekaně odpovídal. „Takže vaše děti asi musí iPad milovat, že?“ zeptal se ho bezelstně v roce 2010 Nick Bilton z New York Times. „Vůbec ho nepoužívaly,“ odvětil Jobs stroze. „Doma omezujeme to, jak moc naše děti používají technologie,“ dodal. Hmmm...

ALE. Počítače děti samozřejmě z různých důvodů velmi přitahují. Navíc žijeme v 21. století, kdy je programování součástí gramotnosti, a je potřeba, aby lidé základům rozuměli. Dětem jsem je proto v nějaké formě přeci jenom nabídla. Pravděpodobně ale v poněkud jiné, než si představujete.

Kluci si sestavili svůj vlastní počítač - papírový, ale s přesnými replikami programů či klávesnicí. A začali jsme si společně hrát s počítačovou logikou, typickými počítačovými úkony a seznamovat se s tím, co vlastně moderní technologie umějí, jak pracují a jaká je v celém tomhle světě naše úloha. A světe div se, velmi je to zaujalo.

A to jsme při tom žádný počítač ani nezapnuli. Kluci jen malovali, vyráběli, počítali, vymýšleli a inspirovali se dál k vlastnímu hraní a nápadům. 

 A s čím že jsme to tedy ve skutečnosti pracovali? S knížkou! Představte si. Je to knížka vskutku velmi výjimečná a mě samotnou přivedla k zajímavým zjištěním. Fakt! Jmenuje se HELLO RUBY - DOBRODRUŽNÉ PROGRAMOVÁNÍ. Jediné, co je pro práci s knihou nezbytné, je vaše rodičovské zapojení, pomoc při zdolávání zadání a vymýšlení dalších her. Takže hurááá do toho! 





Zatímco hraní opravdových počítačových her a "šoupání" prstíčků po obrazovce dětem příliš dovedností nepřinese (a v některých případech je to může dokonce i brzdit ve správném vývoji),

kódování, programování, objevování logiky, posloupností, algoritmů, datových struktur, řešení problémů pomocí nejrůznějších technik a znalost počítačového jazyka a jejich myšlení - to všechno může být naopak velmi zajímavé, podnětné, zábavné, objevné a rozvíjející.

Jednou z prvních věcí, kterou jsme tedy udělali, bylo vyrobení papírových počítačů. Kluci nejdříve vyrobili hardware a potom vložili software dle svých priorit. Lukášek třeba velmi trval na tom, že v něm bude mít několik programů s jízdními řády vlaků.

Musím se přiznat, že na začátku jsem byla trochu skeptická. Kluci přeci jen ty reálné počítače všude kolem vidí (i my s manželem s nimi pracujeme). Budou je proto zajímat ty papírové? Nebude jim to připadat divné, nezajímavé, trapné? To byste se divili! A jak si s nimi vyhrají. Mají je v pokojíčku v poličkách v hracím koutku a čas od času na nich velmi intenzívně "pracují". A jsou na ně pyšní.


KDO BY TO BYL BÝVAL ŘEKL, ŽE VÝROBA PAPÍROVÝCH POČÍTAČŮ JE TAK NADCHNE. KLUCI SI DO TOHO SVÉHO ZVOLILI, JAKÉ TAM CHTĚJÍ MÍT SOUBORY A K ČEMU JE BUDOU VYUŽÍVAT. 




ZATÍMCO U LUKYHO VEDOU PROGRAMY S JÍZDNÍMI ŘÁDY VLAKŮ, MARTÍNEK TAM MÁ SOUBORY S RODINNÝMI FOTKAMI A INFORMACE O PODMOŘSKÝCH ŽIVOČIŠÍCH. 

A potom jsme se začali dál krok za krokem probírat knihou, která je rozdělena do dvou hlavních částí: příběhů o holčičce Ruby, která řeší nejrůznější úkoly, a navazující konkrétní "cvičení" a úkoly prohlubující znalosti, dovednosti a způsoby řešení. Jsou skvěle popsané, nápadité a mají velký přesah do reálného života. Takže se nemusíte bát, že budete hodinu sedět jen s knihou v klíně.

Já si kolikrát jednu kapitolu přečtu sama a pak už jen dětem vyložím konkrétní zajímavý problém/úkol a hrajeme si. Naposledy jsme se třeba velmi nasmáli, když mi Martínek měl dávat jasné příkazy (přesně tak jak to potřebuje i počítač), abych si šla vyčistit zuby. Když to nepopsal přesně či zapomněl na nějaký krok v posloupnosti, tak (stejně jako v programu) nastala chyba a já jsem si ty zuby stále nemohla správně vyčistit;-))

A tak se vám poměrně lehce stane, že vaše čtyřleté dítě bude celkem brzy chápat základní logiku

algoritmu, posloupností, datových struktur, rozdílu mezi hardwarem a softwarem a bude schopné napsat jednoduchý kód cesty k pokladu. 

Přičemž poslední zmiňované - mapy - moje kluky zajímají asi ze všeho nejvíc. To, co je ale taky překvapilo, je fakt, jak přesný člověk musí při své komunikaci s počítačem být. Že stačí jediná chyba v programu a nefunguje to nebo uvíznete ve slepé uličce.

Troufám si tedy tvrdit, že intenzivní práce s touhle knížkou a reprodukování úkolů v běžném životě, by moje děti mohlo naučit přesně to, co si autorka knížky přeje:

Rozkládat velké problémy na malé, vytvářet plány krok za krokem a myslet mimo zaběhnuté koleje. 

Je tedy asi už jasné, že vlastně nakonec vůbec nejde o nějaké znalosti či přípravu na opravdové kódování, nebo dokonce o dráhu ajťáka. Jde jen o to děti smysluplně zabavit a otevřít jim další dveře zajímavých aktivit do počítačového světa, který je a bude všude kolem nás. 

Tak schválně: kolik počítačů vlastně máte doma? A nemyslím jen ty stolní. Moji kluci byli například dost překvapeni, když s Ruby řešili jeden úkol týkající se domácích počítačů a jejich počtu v běžné domácnosti: myčka, pračka, televize...to všechno bylo naprogramováno, aby to řešilo přesně stanové úkoly. Jen nad myčkou a jejími programy strávili tak 10 minut:-)) Fascinace a dětský "AHA moment" zaručeny i bez tabletu!

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": CVIČENÍ ZAMĚŘENÉ NA DATOVÉ STRUKTURY (AŤ UŽ TO ZNAMENÁ COKOLI, ŽE?;-) SI OBLÍBIL NÁŠ LUKY. SESTAVOVÁNÍ OBĚDOVÝCH KRABIČEK PRO TAK TROCHU ŠÍLENÉ TUČŇÁKY PODLE ZCELA JASNÝCH KRITÉRIÍ HO PROSTĚ BAVÍ. ON JE TAKOVÝ MŮJ MALÝ SYSTEMATIK A PŘESNÉ USPOŘÁDÁNÍ DAT (ČILI DATOVÉ STRUKTURY) JE PROTO PŘESNĚ PRO NĚJ;-) 

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST S CVIČENÍM POMÁHAJÍCÍM POCHOPIT RŮZNÉ DRUHY DAT, KTERÉ POČÍTAČ POUŽÍVÁ. PŘI SAMOTNÉM PROGRAMOVÁNÍ SE TOTIŽ TATO DATA UCHOVÁVAJÍ V RŮZNÝCH PROMĚNNÝCH (JAKO JSOU NAPŘ. ŘETĚZCE, ČÍSLA, LOGICKÉ VÝRAZY). 

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST SE CVIČENÍM ZAMĚŘENÝM NA PROGRAMOVÉ BLOKY. KAŽDÝ ŘÁDEK ZAHRADY JE TŘEBA ZBAVIT PLEVELE  PODLE ZCELA KONKRÉTNÍCH POKYNŮ. A TY POKYNY NĚKDO MUSÍ ZAHRADNÍKŮM ZADAT! ZJIŠTĚNÍ MARTÍNKA, ŽE VŠECHNY TYHLE PROGRAMY JSOU DÍLEM ČLOVĚKA, KTERÝ MŮŽE SAMOZŘEJMĚ KLIDNĚ UDĚLAT I CHYBU, BYLO ZAJÍMAVÉ. A ÚDIV Z TOHO, ŽE POČÍTAČE A ROBOTI TEDY VLASTNĚ NEMYSLÍ JAKO  MY  A ŽE MY JSME TI SKUTEČNÍ HYBATELÉ, BYLO JEŠTĚ VĚTŠÍ. 


UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST S PŘÍBĚHEM. TADY MÁ RUBY ZA ÚKOL DOSTAT SE K VZÁCNÝM KRYSTALŮM . DOSTANE K TOMU K DISPOZICI JEN PROVÁZEK A KLÁDY. NEJDŘÍVE Z NICH SESTAVÍ KRÁSNÝ ŽEBŘÍK. KDYŽ ALE ZJISTÍ, ŽE KRYSTALY SE NACHÁZEJÍ VE VODĚ NIKOLI NIKDE VE VÝŠCE, MUSÍ TO ROZEBRAT A ZE STEJNÉHO MATERIÁLU POSTAVIT ZASE VOR. ALIAS ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ KREATIVNÍM ZPŮSOBEM ZA POUŽITÍ STEJNÝCH PROSTŘEDKŮ. NENECHAT SE VYKOLEJIT.  

"SKORO ŠKOLÁK", MŮJ ŠESTILETÝ SYN MARTIN. MŮJ PRVOROZENÝ. BYSTRÝ. PRACOVITÝ. A MILUJÍCÍ KNÍŽKY A MAPY. ACH TY MAPY, TO JE JEHO VÁŠEŇ. NO PO MĚ TOHLE TEDA FAKT NEMÁ;-)   

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": MARTÍNEK NA ZÁKLADĚ MAPY ZAPISUJE PŘESNÝ KÓD CESTY POMOCÍ ŠIPEK A PŘÍKAZŮ. JE ZAJÍMAVÉ, JAK DĚTI PŘIJDOU NA NĚKTERÉ VĚCI VLASTNĚ SAMY. MARTIN NEJDŘÍVE OPAKOVAL ŠIPKY ZA SEBOU TOLIKRÁT, KOLIK KROKŮ BYLO TŘEBA UDĚLAT. TO SI ALE ZÁHY SÁM ZJEDNODUŠIL A NAPSAL PROSTĚ ČÍSLO OZNAČUJÍCÍ POČET ŠIPEK, KTERÉ JE TŘEBA UDĚLAT. NEPŘIPOMÍNÁ TOHLE VLASTNĚ TAKOVÉ PRVNÍ PROGRAMOVÁNÍ? ;-)  

TAKOVÝCH MAP MŮŽETE VYROBIT KOLIK CHCETE. NA KNÍŽCE  "HELLO RUBY" SE MI MOC LÍBÍ JEJÍ INSPIRATIVNÍ ÚLOHA VE SVÝCH DALŠÍCH TVOŘENÍCH A HRÁCH. 


I JÁ TEĎ MUSÍM PO VEČERECH OBČAS ŘEŠIT ZÁHADY A HLEDAT TY NEJKRATŠÍ CESTY K POKLADU. A RÁNO MI TO ZKONTROLUJÍ;-) 

Takže kdo se inspiroval pro podobnou cestu, jakou kráčíme se svými ratolestmi my, můžu vřele doporučit! Užijte si to!

A já vypínám počítač a jdu si s dětmi malovat ven;-) 



  





JAK S DĚTMI PŘEŽÍT HORKO: NA "UTAJENÝCH" HORSKÝCH STEZKÁCH BEZ DAVU TURISTŮ



30/07/2018     Jedním ze způsobů, jakým naše rodina přežívá letní horka, jsou výlety po horách. Když se ale vydáte na klasické krkonošské trasy a oblíbená místa (Sněžka, pramen Labe, Medvědín, Luční bouda atd.), nejspíš si budete připadat tak trochu jako "na Václaváku" a davy turistů vás pravděpodobně vyčerpají ještě víc.

Protože ale čtete můj blog, mohli byste už příště znát pár míst, kam se vrtnout, pokud se zrovna vypravíte směrem k nám - tedy do Špindlerova Mlýna.

Nepotkat ani živáčka, neprobojovávat se od jedno nekvalitního občerstvení k druhému a většinu cesty být schovaný pěkně v lese. Toť náš cíl.

ŽIVOT NA ZÁMKU, MODRÁ KREV, RODINNÁ TENISOVÁ UTKÁNÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ AUTO NA SVĚTĚ


28/6/2018     Jestli je v naší rodině někdo, kdo dokázal skoro nemožné, pak je to bezpochyby moje sestřenice Soňa Klímová - Janečková. Vykřesat ze zdevastovaného kdysi šlechtického sídla to, co vidím před sebou dneska, to chtělo nejen pevné nervy, ale taky neutuchající víru v to, že děláte něco, co vás dalece přesahuje.

Řeč je o zámku Kvasiny, současném sídle té části mojí rodiny, jejichž historie je více než zajímavá. Znáte třeba motorku a auto Jawa? Že samozřejmě?! No tak právě tyhle legendární stroje zkonstruovali a úspěšně vyráběli v Kvasinách (v automobilce kousek od zámku) příbuzní Soni už za první republiky. Ale všechno pěkně od začátku. Ráda bych vás totiž nalákala třeba právě na návštěvu do kraje, konkrétně do KVASIN ležících 6 km severozápadně od Rychnova nad Kněžnou, kde mám své pevné kořeny (a několik desítek příbuzných k tomu;-).

ZAHRADNIČÍME S DĚTMI aneb ZELEŇ "NA PŘEDPIS". SOUTĚŽ O KNÍŽKU JE JIŽ UKONČENA


7/5/2018     Někdy mi připadá, že nastala přesně ta doba, kdy by pobyt v zeleni nebo přímo zahradničení měly být na lékařský předpis! No fakt! Nejedna vědecky podložená studie totiž hovoří ve svých závěrech o tom, že

zelené plochy mohou u obyvatel měst snižovat krevní tlak, zbavovat je stresu, zlepšovat smyslové vnímání a zvyšovat pocit pohody. 


A tyto závěry můžu já osobně směle potvrdit;-) Aby nedošlo k mýlce: miluju město. Jeho architekturu. Chození do restaurací, barů. Courání po obchodech a v uličkách. Miluju ruch a lidi. Na druhou stranu ale moje srdce patří přírodě. Venkovu. Zahradě.

Pobyt v zeleni, zahradničení s celou rodinou a rýpání se v zemi má fakt překvapivě blahodárné účinky a skvěle pročišťuje hlavu. A děti? No ukažte mi nějaké dítě, které se nerado hrabe v hlíně!? Myslím, že bychom hledali skutečně dlouho... Když pominu fakt, že pobyt mezi rostlinkami zklidní většinou i je a načerpají nějaké to "Déčko" do zásoby, experimentováním na zahrádce se i docela dost věcem naučí a hrubá i jemná motorika má tendenci se v tomhle prostředí neuvěřitelně zlepšovat.

TIPY PRO ÚTULNÝ DOMOV V HYGGE STYLU A SLEVY NA KNÍŽKY O SKANDINÁVSKÉ POHODĚ


26/2/2018     Venku mrzne, sluníčko se ukáže jen občas, se sněhem je to letos docela nic moc a rýmičky na každém rohu. Jak by řekli Dánové (a za jedno by s nimi jistě byl celý zbytek Skandinávie), je právě teď ten nejlepší čas udělat si hygge. Neboli pohodu, doma útulno, něco dobrého si uvařit, vypít, pozvat kamarády nebo si prostě zalézt s knížkou, kouskem koláče a čajem po deku a užívat si. 

V poslední době si s trochou nadsázky říkám, že kdyby se celý svět nezbláznil do návodů na tohle "skandinávské štěstí " a vydavatelství o tom nechrlila takové úctyhodné množství knížek a příruček, musela bych asi něco v podobném duchu sepsat právě já;-)) No nesmějte se!

Já jsem totiž opravdová přebornice v hygge


Opravdová mistryně v dělání pohodičky, zapalování svíček, aranžování kytek do všech místností  (ano, jednu jsem instalovala i na toaletu), v přípravě kávy, dělání šlehačky na horkou čokoládu, ve čtení knížek pod dekou, v přípravě rodinných večeří (nazývám tak i chleba s pomazánkou a rajčetem, buďte v klidu) a v užívání si party přátel nebo členů rodiny, kteří se u nás jen tak stavili na kafe, pokec nebo manželovu whisky/whiskey... Moje skandinávské geny se hold asi nezapřou.