DARUJEME zn.: A NEČEKÁME ZA TO NIC

Sedmikrásky
RADOST Z DAROVÁNÍ MALIČKOSTÍ: MOJI KLUCI MI SKORO Z KAŽDÉ PROCHÁZKY PŘINESOU NĚJAKOU KYTIČKU. MYSLÍM, ŽE JEJICH BUDOUCÍ PARTNERKY BUDOU NADŠENY;-)

15/11/2015   Už několik let pracuji pro nadaci. A musím říct, že mě to osobně dost ovlivnilo. Jasně, i před tím jsem pravidelně přispívala na činnost nejrůznějších neziskových organizací, ad hoc posílala v rámci akcí DMS, dávala drobné do kasiček na ulici, a dokonce nějakou dobu při vysoké škole pracovala jako tisková mluvčí české sekce Amnesty International bez nároku na plat. Než jsem se ale začala věnovat nadační činnosti profesionálně v rámci svého zaměstnání, můj přístup k charitě byl typicky „český“ (omlouvám se za generalizaci, ale jiný popis mě nenapadl).



A co tím přesně myslím? Třeba to, že darování (a to nejen finančních prostředků, ale i svého času nebo „jen“ pozornosti) je stále vnímáno jako něco výjimečného. Jako něco extra. Něco, co si odečítáme z daní, něco, čím se často chlubíme, něco, na čem někdy stavíme firemní reklamu a budujeme svoji značku. Nechci samozřejmě tvrdit, že odečty z daní či naše nebo firemní jméno na billboardu nějaké akce je nehoráznost. Na druhou stranu si ale myslím, že darovat by mělo být něco naprosto přirozeného. Něco, za co na oplátku nic nečekáme. Hned vysvětlím.

Při mé práci v nadaci jsem měla štěstí na úžasnou šéfku, která mě v tomto dost „poznamenala“. Byla skvělá nejen lidsky, byla to ale i velká profesionálka. Řídila nadaci velmi intuitivně a stále nám všem připomínala, proč to děláme a jaké jsou naše cíle (což někdy při denní rutinně jaksi uniká), a taky, že darovat je něco normálního, přirozeného a s opravdovou hodnotou až tehdy, když za to zpátky nic nečekáme. Všechny velké mediální projekty se tedy děly prakticky bez zmínky, kdo je financuje, a jméno naší nadace se „neprsilo“ na všech sloupech. Protože darovat je přeci normální. No ne?  

Já jsem k tomu musela dospět až před třicítkou. Jak to ale udělat, aby moje děti něco takového vnímaly mnohem dříve? A vlastně o tom ani příliš nepřemýšlely a bylo to jejich přirozenou součástí?

Protože altruismus není dán žádnou dědičnou dispozicí, odpovědí je systematická VÝCHOVA K DÁRCOVSTVÍ. A tím samozřejmě nemyslím nechat to na škole, čímž se mnoho rodičů domnívá, že situaci vyřeší (stejně jako u mediální výchovy, vzdělávání k aktivnímu občanství atd.).  Ne. Klíčová je v tomhle rodina a její vliv. A čím dříve, tím samozřejmě lépe! Podle výsledků studie na Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku mezi dětmi ve věku od čtrnácti měsíců až do tří let činí genetický podíl na prosociálním chování jen asi dvacet pět procent. Takže výchova opravdu rozhoduje. Nedá se nic dělat.

Jak ale konkrétně dosáhnout toho, aby z našich dětí nevyrostly sobci, ale lidé s rozvinutou emoční inteligencí, kteří chtějí nezištně pomáhat?

Nabízím moje jednoduché cesty, po kterých se společně se svými dětmi můžete také vydat:

  • MLUVÍME O TOM – není nutné dětem tvrdit, že všichni na světě jsou šťastní, zdraví a spokojení. Není na místě je absolutně „chránit“ před informacemi či záběry lidí se zdravotním postižením či lidí v nouzi. Úměrně věku jim ale vše vysvětlujeme a řekneme, jak je možné pomoci.
  • VYSVĚTLUJEME NAMÍSTO TRESTU – nevhodné chování vždycky (ano, někdy je to fakt „opruz“) vysvětlujeme, a to i s přesahem, jak se cítí ten, komu bylo ublíženo: „Martínku, Lukáška to moc bolí, když jsi ho uhodil! Jak by bylo tobě, kdyby tě taky někdo uhodil?“ To je u nás na denním pořádku;-)
  • HODNĚ SI ČTEME – ano, tak jednoduché to je. Ví se totiž, že dětem, kterým rodiče hodně čtou, se lépe učí vcítit do myšlení a pocitů jiných lidí. I s batolaty si můžete nad klasickými leporely prohlížet a ptát se: „Proč myška pláče? Co bychom mohli udělat, aby nebyla smutná?“
  • POPISUJEME POCITY – „Lukášku, jsi teď smutný, protože ti Martínek (zase) nechce půjčit hračku, kterou si vybral on?“ Opět ukázka našich denních tahanic o hračky.   
  • ZAPOJÍME SE DO DOBROČINNÝCH AKCÍ – příležitostí je teď tolik!
  • NAŠE DĚTI BUDOU CHODIT DO SKAUTU – oba jsme s manželem skauti od revoluce 1989 a vnímáme ho nejen jako jednu z volnočasových aktivit pro děti. Je to mnohem víc. Formuje dovednosti i morálku. Hodnoty i kompetence. A pomoc je jeho důležitou součástí.
  • VŠTĚPUJEME ÚCTU K ŽIVOTU – nenecháme děti, aby zabíjely třeba jen hmyz. Učíme je, že vše živé má na světě své místo.
  • DARUJEME BEZPLATNĚ KREV – já, protože jsem už několik let zpátky buď těhotná, nebo kojím, takže nemůžu:-), ale můj manžel daruje krev pravidelně každé tři měsíce. Doma si o tom hodně povídáme a myslím, že kluci jsou na tatínka velmi pyšní. Pokud tedy nemáte zdravotní omezení, běžte do toho!
  • PŘÍKLADY TÁHNOU – tohle prostě neokecáme. Pokud sami nebudeme empatičtí a pomáhat druhým, své děti to nikdy nenaučíme. Takže podržíme dveře, pustíme v tramvaji sednout, pomůžeme nevidomému přejít cestu, pokud o to požádá, atd.
  • KUPUJEME DÁRKY S PŘIDANOU HODNOTOU – dnes je nabídka obrovská. Dětem vysvětlujeme, že jsme takovým dárkem udělali dvojnásobnou radost.
  • DARUJEME HRAČKY – máme takové pravidlo, že každé cca tři měsíce si děti vyberou nějaké funkční hračky, které pak jdeme dát do míst tomu určených. Je důležité, aby se na výběru a odevzdání podílely děti samy.

A víte co? Co kdybyste to vzali pěkně odzadu? Myslím, že hraček v pokojíčcích našich dětí rozhodně neubude, že? ;-))) Na webu RecyklujemeTextil.cz najdete po zadání vaší adresy místo, kde se nachází nejbližší kontejner na sběr hraček, oblečení, bot atd. Také Český červený kříž má na svých internetových stránkách spoustu informací, kam jednoduše donést s dětmi hračky k darování atd.

Děti darují hračky
"ROMANTICKÁ" FOTOGRAFIE MARTÍNKA A LUKÁŠKA U KONTEJNERŮ
Děti darují hračky
DOBRÁ PRÁCE!































Pokud vás téma zaujalo, doporučuji přečíst si více na webu Nadace Sirius, kde pracuji, či v následující literatuře:

- Břicháček, V.: Vývoj altruismu (prosociálního chování) u dětí, Rafael Institut, Praha 2010.
- Svobodová, E.: Prosociální činnosti v předškolním vzdělávání, RAABE, Praha 2007. 
- Eyrovi, L. a R.: Jak naučit děti hodnotám, Portál, Praha 2007. 
- Ridley, M.: Původ ctnosti, Portál, Praha 2010. 
- Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál, Praha 2004.


Podpis Veronika

10 komentářů:

  1. Verčo tvůj příspěvek mi (opět) velmi přišel vhod. Jednak jsem tam poznala spoustu situací, které denodenně řešíme i u nás doma ;-) a zjistila jsem, že máme i totožné výchovné postupy. Ale hlavně mi, prosím, napiš, kde se nacházejí ty kontejnery na hračky. Měli jsme v plánu darovat hračky do kojenečáku, ale neměli zájem...
    Alena K.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík za reakci, potěšila mě! Kontejnery na sběr hraček i s info, kam přesně potom pomoc jde, jsou často v blízkosti kontejnerů na tříděný odpad a textil. Našla jsem web, kde si zadáš adresu a měla by ti ta místa vyskočit: http://www.recyklujemetextil.cz/kde-najdete-kontejnery A tady je web, kde dozvíš, komu sběrem pomáhají: http://www.recyklujemetextil.cz/komu-pomahame Nebo ještě na webu Červeného kříže, který má rozmístěné podobné kontejnery a sbírá v nich taktéž hračky: http://www.cervenykriz.eu/cz/satstvo.aspx Dám tyto odkazy i přímo k textu - díky za nápad! Jsem zvědavá, jak pochodíte!

      Vymazat
    2. Bezva, díky moc! :-)

      Vymazat
  3. Veru, krásně si to napsala. Přesně tak, k charitě a dárcovství se musí děti vychovat a největší podíl na tom mají rodiče. Když to třeba objektivně srovnám s mírou charity, dárcovství a dobrovolnické práce tady ve Velké Británii, tak musím říct, že jsou prostě dál. Velký podíl viny na tom podle mně ale má komunismus, ve kterém jsme žili tak dlouho. Ve Velké Británii se například charitativní organizace a dobrovolnická práce začaly vytvářet v průběhu 60-70.let, kdy se vytvořila střední vrsta. Modelem bylo, že muž pracoval a aby rodina měla statut (lepší) střední třídy, manželky nepracovaly a byly ženy v domácnosti. Nicnedělání je pak přivedlo k různým dorovolnickým spolkům, charitám apod. Pro generaci našich babiček bylo nezbytné zapojovat se do projektů v rámci komunit, pomoci slabším, chudým nebo nemocným. Generace našich maminek to od nich odkoukala a již to bylo pro ně absolutně normální, takže kdo tady dnes není zapojen v nějaké aktivitě pro komunitu (hoci jen trénuje fotbalový klub kluků v sobotu ráno), na toho se naopak pohlíží jako na "exota". Tedy přesně opačně než u nás. Pokud naše generace začne k tomuto vychovávat svoje děti, máme velkou šanci, že se dostaneme so stejného bodu. Ale bohužel, v ČR stále platí, že když někdo vybočuje "z řadu", tak si na něho lidé spíše ukazují prstem nebo klepou na čelo, co to je za naivního blbce. PS: Kluci jsou u toho kontejneru rozkošní :-) Pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Zuzko, je to tak. Je to na nás rodičích. Taky mě mrzí, že tady v ČR je to stále nijaké. Od Revoluce už uběhlo docela dost let, ne? Dohnali jsme Západ v lecčem (a v něčem třeba i předehnali - jako počet mobilů na osobu apod.), tak proč to tak v některých oblastech trvá, že? (viz smutný zážitek mého Lukáše ze základní školy). Každý si asi bude muset odpovědět sám. A já se domnívám, že ta "normalita" přístupu, že darovat je normální, jinak jsi, jak píšeš, "exot", je toho důkazem. Ale nevěšme hlavu. Naše děti už to, doufejme, budou měnit! Podívám se i na ty odkazy charity, co jsi dávala na FB, vypadalo to moc zajímavě. Je to totiž hodně o těch osobních příbězích, a na to lidé tady docela ještě slyší, a dětem se to pak navíc i lépe demonstruje. Takže díky za sdílení!

      Vymazat
    2. Nemáš za co Veru :-), myslím teda ten čaj.

      Vymazat
    3. Veru, to je opravdu krásný článek. ♥ V blízké době nás (snad) čeká rodičovská role a už teď přemýšlím nad výchovou a toto je jeden z těch článků (potažmo názorů), které přesně vystihují můj postoj a směr, kterým bych se ráda ubírala. Díky za inspiraci a budu se těšit na další!

      Silvi ♥

      Vymazat
    4. Díky moc! Tvoje reakce me potěšila! Výchova k darcovstvi je velké téma a myslím, ze v CR stále jestě dost zanedbané. Takze jen tak dál!

      Vymazat
    5. Díky moc! Tvoje reakce me potěšila! Výchova k darcovstvi je velké téma a myslím, ze v CR stále jestě dost zanedbané. Takze jen tak dál!

      Vymazat

Díky za váš komentář