23/11/2017 V druhé polovině listopadu to u nás doma vypadalo tak trochu jako ve výtvarném ateliéru hoooodně "rozervaného" mladého umělce. Vozík se všemi odstíny pastelek, které si jen dokážete představit, neustále popojížděl mezi kuchyní a dětským pokojíčkem a všude kolem zanechával haldy pomalovaných papírů, krabiček od všeho možného, sádrových odlitků a lepicích pásek. Ano, moji dva starší kluci milují malování a tvoření všeho druhu. Ostatně asi jako všechny malé děti...
Když se nám doma na stole ale objevila
absolutní novinka - nádherná knížka o výtvarném umění v příbězích pro děti s názvem "Van Goghova hvězdná noc",
o které i The Wall Street Journal oslavně napsal, že je "obdivuhodně hluboká, promyšlená a obsáhlá",
v kombinaci s
kreativní sadou pro vytvoření galerie moderního umění od originální české firmy Ani-Muk, nebyli při svém tvoření k zastavení už vůbec. Musím se ale k něčemu přiznat hned na úvod: nejsem v teorii výtvarného umění zrovna zběhlá. Dokonce se v něm vlastně vůbec neorientuju.
Moje znalosti se zkrátka pohybují někde mezi rozpoznáním da Vinciho Mony Lisy a Van Goghových "Slunečnic".
Na druhou stranu maluju už od dětství velmi ráda a velmi často a obrazy s velkými i malými příběhy mě vždycky strašně moc přitahovaly.
Uvědomila jsem si ale, že se svými dětmi na výstavy vlastně skoro vůbec nechodím. Zatím mě od toho vždycky odrazovala logistika s těmi třemi malými zbojníky a taky fakt, že vysvětlovat ročnímu a tříletému klukovi, že na většině výstav se na většinu věcí v žádném ale opravdu v žádném případě NESMÍ sahat, je na...no úplně zbytečný.