PROGRAMOVÁNÍ PRO MALÉ DĚTI. A ANI NEMUSÍTE ZAPNOUT POČÍTAČ



15/8/2018     Chtěla jsem svoje dvě starší děti seznámit s počítačem a logikou, se kterou pracují, ale ideálně bez toho, abych ho musela zapnout. Asi si teď klepete prstem do čela, že jo?! A já vás úplně chápu.

Já se taky trochu bála, že je to buď a nebo. Že si musím jako rodič striktně vybrat: buď jim dám do ruky tablet, mobil nebo počítač, nahraju jim nějaké rádoby edukativní aplikace a budu prostě doufat, že budou v pohodě, a nebo budu všechny tyhle přístroje držet kategoricky z jejich dosahu a odpovídat, že na to mají dost času a že jsou všechny počítače "zlé". Popravdě, ani jedno se mi vůbec nelíbilo. Myslím, že o tom, zda moderní technologie (ne)patří do dětského světa, toho bylo napovídáno už hodně. Řešení a inspirace jsem ale nikde příliš nenašla...

A tak se zrodil tenhle nápad. Chcete se ke mě přidat? Budu ráda. A pak mi prosím napište zpětnou vazbu, jak to u vás doma probíhalo, jsem děsně zvědavá;-)

To, z čeho jsem vycházela, je mé pevné přesvědčení, že počítače, tablety, chytré telefony apod. prostě jako hračka do dětských rukou nepatří. Alespoň zhruba do šesti sedmi let. Vystudovala jsem mediální studia a velmi dobře chápu, že celý problém je o moc složitější, existují argumenty pro i proti a vliv účinků médií na děti se dá objektivně změřit jen velmi těžko. Na druhou stranu je ale potřeba se v tomhle prostě nějak rozhodnout a jako rodič zaujmout názor a za tím si pak stát. A já osobně  jsme se pod tíhou všech možných teorií přiklonila spíše k myšlence "ne příliš moc, ne příliš brzy". Tečka.

Dokonce i Steve Jobs nebo Bill Gates byli zastánci omezení technologií v rukách malých dětí, a to včetně svých vlastních. A jak to u Jobsů vypadalo?

„Každý večer se u Jobsů konala rodinná večeře okolo obrovského stolu v jejich kuchyni,“ vzpomíná Jobsův životopisec Walter Isaacson. „V průběhu večeře se diskutovalo o knihách, historii a dalších věcech. Nikdy nikdo nevytáhl iPad nebo počítač. Děti vůbec nevypadaly, že by měly na těchto zařízeních závislost.“ 

A v jednom interview Jobs nečekaně odpovídal. „Takže vaše děti asi musí iPad milovat, že?“ zeptal se ho bezelstně v roce 2010 Nick Bilton z New York Times. „Vůbec ho nepoužívaly,“ odvětil Jobs stroze. „Doma omezujeme to, jak moc naše děti používají technologie,“ dodal. Hmmm...

ALE. Počítače děti samozřejmě z různých důvodů velmi přitahují. Navíc žijeme v 21. století, kdy je programování součástí gramotnosti, a je potřeba, aby lidé základům rozuměli. Dětem jsem je proto v nějaké formě přeci jenom nabídla. Pravděpodobně ale v poněkud jiné, než si představujete.

Kluci si sestavili svůj vlastní počítač - papírový, ale s přesnými replikami programů či klávesnicí. A začali jsme si společně hrát s počítačovou logikou, typickými počítačovými úkony a seznamovat se s tím, co vlastně moderní technologie umějí, jak pracují a jaká je v celém tomhle světě naše úloha. A světe div se, velmi je to zaujalo.

A to jsme při tom žádný počítač ani nezapnuli. Kluci jen malovali, vyráběli, počítali, vymýšleli a inspirovali se dál k vlastnímu hraní a nápadům. 

 A s čím že jsme to tedy ve skutečnosti pracovali? S knížkou! Představte si. Je to knížka vskutku velmi výjimečná a mě samotnou přivedla k zajímavým zjištěním. Fakt! Jmenuje se HELLO RUBY - DOBRODRUŽNÉ PROGRAMOVÁNÍ. Jediné, co je pro práci s knihou nezbytné, je vaše rodičovské zapojení, pomoc při zdolávání zadání a vymýšlení dalších her. Takže hurááá do toho! 





Zatímco hraní opravdových počítačových her a "šoupání" prstíčků po obrazovce dětem příliš dovedností nepřinese (a v některých případech je to může dokonce i brzdit ve správném vývoji),

kódování, programování, objevování logiky, posloupností, algoritmů, datových struktur, řešení problémů pomocí nejrůznějších technik a znalost počítačového jazyka a jejich myšlení - to všechno může být naopak velmi zajímavé, podnětné, zábavné, objevné a rozvíjející.

Jednou z prvních věcí, kterou jsme tedy udělali, bylo vyrobení papírových počítačů. Kluci nejdříve vyrobili hardware a potom vložili software dle svých priorit. Lukášek třeba velmi trval na tom, že v něm bude mít několik programů s jízdními řády vlaků.

Musím se přiznat, že na začátku jsem byla trochu skeptická. Kluci přeci jen ty reálné počítače všude kolem vidí (i my s manželem s nimi pracujeme). Budou je proto zajímat ty papírové? Nebude jim to připadat divné, nezajímavé, trapné? To byste se divili! A jak si s nimi vyhrají. Mají je v pokojíčku v poličkách v hracím koutku a čas od času na nich velmi intenzívně "pracují". A jsou na ně pyšní.


KDO BY TO BYL BÝVAL ŘEKL, ŽE VÝROBA PAPÍROVÝCH POČÍTAČŮ JE TAK NADCHNE. KLUCI SI DO TOHO SVÉHO ZVOLILI, JAKÉ TAM CHTĚJÍ MÍT SOUBORY A K ČEMU JE BUDOU VYUŽÍVAT. 




ZATÍMCO U LUKYHO VEDOU PROGRAMY S JÍZDNÍMI ŘÁDY VLAKŮ, MARTÍNEK TAM MÁ SOUBORY S RODINNÝMI FOTKAMI A INFORMACE O PODMOŘSKÝCH ŽIVOČIŠÍCH. 

A potom jsme se začali dál krok za krokem probírat knihou, která je rozdělena do dvou hlavních částí: příběhů o holčičce Ruby, která řeší nejrůznější úkoly, a navazující konkrétní "cvičení" a úkoly prohlubující znalosti, dovednosti a způsoby řešení. Jsou skvěle popsané, nápadité a mají velký přesah do reálného života. Takže se nemusíte bát, že budete hodinu sedět jen s knihou v klíně.

Já si kolikrát jednu kapitolu přečtu sama a pak už jen dětem vyložím konkrétní zajímavý problém/úkol a hrajeme si. Naposledy jsme se třeba velmi nasmáli, když mi Martínek měl dávat jasné příkazy (přesně tak jak to potřebuje i počítač), abych si šla vyčistit zuby. Když to nepopsal přesně či zapomněl na nějaký krok v posloupnosti, tak (stejně jako v programu) nastala chyba a já jsem si ty zuby stále nemohla správně vyčistit;-))

A tak se vám poměrně lehce stane, že vaše čtyřleté dítě bude celkem brzy chápat základní logiku

algoritmu, posloupností, datových struktur, rozdílu mezi hardwarem a softwarem a bude schopné napsat jednoduchý kód cesty k pokladu. 

Přičemž poslední zmiňované - mapy - moje kluky zajímají asi ze všeho nejvíc. To, co je ale taky překvapilo, je fakt, jak přesný člověk musí při své komunikaci s počítačem být. Že stačí jediná chyba v programu a nefunguje to nebo uvíznete ve slepé uličce.

Troufám si tedy tvrdit, že intenzivní práce s touhle knížkou a reprodukování úkolů v běžném životě, by moje děti mohlo naučit přesně to, co si autorka knížky přeje:

Rozkládat velké problémy na malé, vytvářet plány krok za krokem a myslet mimo zaběhnuté koleje. 

Je tedy asi už jasné, že vlastně nakonec vůbec nejde o nějaké znalosti či přípravu na opravdové kódování, nebo dokonce o dráhu ajťáka. Jde jen o to děti smysluplně zabavit a otevřít jim další dveře zajímavých aktivit do počítačového světa, který je a bude všude kolem nás. 

Tak schválně: kolik počítačů vlastně máte doma? A nemyslím jen ty stolní. Moji kluci byli například dost překvapeni, když s Ruby řešili jeden úkol týkající se domácích počítačů a jejich počtu v běžné domácnosti: myčka, pračka, televize...to všechno bylo naprogramováno, aby to řešilo přesně stanové úkoly. Jen nad myčkou a jejími programy strávili tak 10 minut:-)) Fascinace a dětský "AHA moment" zaručeny i bez tabletu!

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": CVIČENÍ ZAMĚŘENÉ NA DATOVÉ STRUKTURY (AŤ UŽ TO ZNAMENÁ COKOLI, ŽE?;-) SI OBLÍBIL NÁŠ LUKY. SESTAVOVÁNÍ OBĚDOVÝCH KRABIČEK PRO TAK TROCHU ŠÍLENÉ TUČŇÁKY PODLE ZCELA JASNÝCH KRITÉRIÍ HO PROSTĚ BAVÍ. ON JE TAKOVÝ MŮJ MALÝ SYSTEMATIK A PŘESNÉ USPOŘÁDÁNÍ DAT (ČILI DATOVÉ STRUKTURY) JE PROTO PŘESNĚ PRO NĚJ;-) 

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST S CVIČENÍM POMÁHAJÍCÍM POCHOPIT RŮZNÉ DRUHY DAT, KTERÉ POČÍTAČ POUŽÍVÁ. PŘI SAMOTNÉM PROGRAMOVÁNÍ SE TOTIŽ TATO DATA UCHOVÁVAJÍ V RŮZNÝCH PROMĚNNÝCH (JAKO JSOU NAPŘ. ŘETĚZCE, ČÍSLA, LOGICKÉ VÝRAZY). 

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST SE CVIČENÍM ZAMĚŘENÝM NA PROGRAMOVÉ BLOKY. KAŽDÝ ŘÁDEK ZAHRADY JE TŘEBA ZBAVIT PLEVELE  PODLE ZCELA KONKRÉTNÍCH POKYNŮ. A TY POKYNY NĚKDO MUSÍ ZAHRADNÍKŮM ZADAT! ZJIŠTĚNÍ MARTÍNKA, ŽE VŠECHNY TYHLE PROGRAMY JSOU DÍLEM ČLOVĚKA, KTERÝ MŮŽE SAMOZŘEJMĚ KLIDNĚ UDĚLAT I CHYBU, BYLO ZAJÍMAVÉ. A ÚDIV Z TOHO, ŽE POČÍTAČE A ROBOTI TEDY VLASTNĚ NEMYSLÍ JAKO  MY  A ŽE MY JSME TI SKUTEČNÍ HYBATELÉ, BYLO JEŠTĚ VĚTŠÍ. 


UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": ČÁST S PŘÍBĚHEM. TADY MÁ RUBY ZA ÚKOL DOSTAT SE K VZÁCNÝM KRYSTALŮM . DOSTANE K TOMU K DISPOZICI JEN PROVÁZEK A KLÁDY. NEJDŘÍVE Z NICH SESTAVÍ KRÁSNÝ ŽEBŘÍK. KDYŽ ALE ZJISTÍ, ŽE KRYSTALY SE NACHÁZEJÍ VE VODĚ NIKOLI NIKDE VE VÝŠCE, MUSÍ TO ROZEBRAT A ZE STEJNÉHO MATERIÁLU POSTAVIT ZASE VOR. ALIAS ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ KREATIVNÍM ZPŮSOBEM ZA POUŽITÍ STEJNÝCH PROSTŘEDKŮ. NENECHAT SE VYKOLEJIT.  

"SKORO ŠKOLÁK", MŮJ ŠESTILETÝ SYN MARTIN. MŮJ PRVOROZENÝ. BYSTRÝ. PRACOVITÝ. A MILUJÍCÍ KNÍŽKY A MAPY. ACH TY MAPY, TO JE JEHO VÁŠEŇ. NO PO MĚ TOHLE TEDA FAKT NEMÁ;-)   

UKÁZKA Z KNIHY "HELLO RUBY": MARTÍNEK NA ZÁKLADĚ MAPY ZAPISUJE PŘESNÝ KÓD CESTY POMOCÍ ŠIPEK A PŘÍKAZŮ. JE ZAJÍMAVÉ, JAK DĚTI PŘIJDOU NA NĚKTERÉ VĚCI VLASTNĚ SAMY. MARTIN NEJDŘÍVE OPAKOVAL ŠIPKY ZA SEBOU TOLIKRÁT, KOLIK KROKŮ BYLO TŘEBA UDĚLAT. TO SI ALE ZÁHY SÁM ZJEDNODUŠIL A NAPSAL PROSTĚ ČÍSLO OZNAČUJÍCÍ POČET ŠIPEK, KTERÉ JE TŘEBA UDĚLAT. NEPŘIPOMÍNÁ TOHLE VLASTNĚ TAKOVÉ PRVNÍ PROGRAMOVÁNÍ? ;-)  

TAKOVÝCH MAP MŮŽETE VYROBIT KOLIK CHCETE. NA KNÍŽCE  "HELLO RUBY" SE MI MOC LÍBÍ JEJÍ INSPIRATIVNÍ ÚLOHA VE SVÝCH DALŠÍCH TVOŘENÍCH A HRÁCH. 


I JÁ TEĎ MUSÍM PO VEČERECH OBČAS ŘEŠIT ZÁHADY A HLEDAT TY NEJKRATŠÍ CESTY K POKLADU. A RÁNO MI TO ZKONTROLUJÍ;-) 

Takže kdo se inspiroval pro podobnou cestu, jakou kráčíme se svými ratolestmi my, můžu vřele doporučit! Užijte si to!

A já vypínám počítač a jdu si s dětmi malovat ven;-) 



  





4 komentáře:

  1. Verčo, krásně zpracované v dnešní době velmi diskutované téma. Díky, líbí moc.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní1.12.18

    Ahoj Verčo, fajn článek, díky za tip! VM

    OdpovědětVymazat

Díky za váš komentář