JAK TO VIDÍ MŮJ DVOULETÝ SYN


23/10/2016   Jsem přesvědčená o tom, že prostředí našich domovů má na děti mnohem větší vliv, než jsme si možná ochotni připustit. Můžeme jim vybrat skvělou školku a poté školu, zapsat je na desítky úžasných kurzů, ale to klíčové se stejně odehrává u nás doma. Mezi těmi čtyřmi stěnami. Atmosféra, mezilidské vztahy, ale také podnětné a bezpečné domácí prostředí odpovídající aktuálnímu věku dítěte. Odborníci tvrdí, že jen v takovém prostředí se dokáže dítě efektivně učit, jen takto připravené prostředí podporuje samostatnost, nezávislost a radost z objevování. Není totiž nic úžasnějšího, než když jeden z mých synů přijde na klíčové "objevy" sám a ne když mu je někdo prozradí. O rádoby "vzdělávacích" pořadech v TV, které dětem nedovolí věci uchopit (do ruky) a tedy ve skutečnosti i pochopit, ani nemluvě.



Můžete mít klidně tunu úžasných hraček rozvíjejících kde co, ale vaše dítě si s nimi nakonec stejně nebude příliš hrát, pokud jich bude až moc a pokud budou na jedné hromadě v bedně či uzavřené polici. Zjistila jsem, že moje děti si nikdy moc nehrály s věcmi, které byly takto "ukryty".  Přišla jsem zkrátka postupně na to, že je velmi důležité, jaké prostředí dětem k poznávání a objevování připravíme. A to souvisí nejen se způsobem ukládání hraček a jejich výběrem...

My jsme u nás doma objevili to, že musíme dát klukům více prostoru na vlastní aktivitu. Inspirovat je, ale pak včas ustoupit do pozadí, aby si na své jedinečné "aha" momenty přišli vlastně sami. I když pravda je, že některé objevy a pokusy, které doma provádíme, jsou takovými "jůůů" momenty i pro nás (třeba když jsem s dětmi zkoušela, co všechno plave na hladině a co se potopí:-)

Celý tento náš přístup nádherně souzní s principy tzv. Montessori pedagogiky, jejímž hlavním mottem je:

"POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL SÁM." 

Tento směr ve vzdělávání a vlastně i jakýsi životní styl je podle mě neuvěřitelně obohacující, zábavný a má úžasné výsledky. Pokud vás to zaujalo, určitě si k tomu přečtěte víc třeba na Wikipedii nebo na specializovaných zahraničních webech. Montessori je svobodný prostor, kde se bere velmi vážně touha objevovat, zkoušet a zkoumat. Každé dítě by totiž podle mě mělo zažít radost z toho, že něco dokáže. Protože:

"ZAČÍNÁ TO SAMOSTATNĚ PŘIPRAVENOU SVAČINKOU VE DVOU LETECH A KONČÍ TO VYNÁLEZEM GOOGLU." 

Ale vraťme se domů, kde to všechno začíná. Vezmu vás dnes k nám na návštěvu znovu a tentokrát se podíváme na to, co jsme zde vymysleli pro naše tři malinké děti. Jenže nebylo by to úplně ono, kdybych vás provázela já, proto to teď výjimečně nechám na mém prostředním synovi. Abyste si ale "tour" mohli dostatečně vychutnat, zkuste se prosím i vy na chvíli vžít do dvouletého dítěte, které měří, řekněme, asi jeden metr. Budete muset jít nejspíše na kolena anebo přímo do podřepu. To je totiž přesně ta perspektiva, ze které to náš malý Lukášek všechno vidí. Už tam jste? A dobrý? Tak jdeme na to!

Jsem přesvědčena o tom, že ideální domácí prostředí by mělo být pro děti samozřejmě nejen bezpečné, ale taky uzpůsobené alespoň trochu tak, aby se v něm dokázaly úměrně svému věku pohybovat zcela samostatně a skoro bez naší pomoci. Nevykouzlíte totiž na tváři mého syna krásnější úsměv než v tu chvíli, když něco obyčejného dokáže sám: ráno vylézt z nízké postýlky, vyndat si oblečení ze skříně, pomoct s přípravou svého jídla, nalít si pití, kdykoli má žízeň, vyndat si svoje příbory a talířek, vyčistit si zuby, umýt ruce, zkontrolovat svůj účes v zrcadle, sundat si z nízkého věšáku bundu...no klasická denní rutina. Schválně, dokázali byste se takhle u vás doma obstarat i z toho nízkého podřepu? Viděli byste se třeba v zrcadle? A nebo by vám stačilo, kdyby vám někdo řekl, že je to jenom "na chvíli". Že za takové tři až čtyři roky se už v tom zrcadle skutečně uvidíte;-)

Asi už je jasné, že na tyhle "drobnosti" jsme si u nás doma dali obzvláště pozor. Děti sice jednoho dne vyrostou, ale nyní jsou prostě malé a potřebují se zdokonalovat, učit a mít z toho radost teď hned.

Lukášek vás zve na "malou" prohlídku: 

NÁŠ STARÝ SERVÍROVACÍ VOZÍK DNES BÁJEČNĚ SLOUŽÍ JAKO DOKONALÉ "POJÍZDNÉ PAPÍRNICTVÍ". MŮŽEME SI TAK MALOVAT A TVOŘIT KDEKOLI PO BYTĚ CHCEME A VŠE JE PO AKCI RYCHLE UKLIZENÉ. 
V NEJVYŠŠÍM PATŘE VOZÍKU MÁME PASTELKY ROZTŘÍDĚNÉ PODLE BAREV V MALÝCH ZAVAŘOVACÍCH SKLENICÍCH. NEMUSÍME TAK DLOUHO HLEDAT POTŘEBNÝ BAREVNÝ ODSTÍN A PO MALOVÁNÍ VÍME PŘESNĚ, KAM CO PATŘÍ.  
V KUCHYNI RÁDI "CESTUJEME" KOLEM SVĚTA. PŘEDSTAVA JEDNOTLIVÝCH KONTINENTŮ JE PRO NÁS ALE JEŠTĚ ŠPATNĚ UCHOPITELNÁ A ABSTRAKTNÍ, PROTO SVĚT ZATÍM POZNÁVÁME PŘES ZCELA KONKRÉTNÍ VĚCI: ZVÍŘATA, ROSTLINY, POČASÍ, JÍDLO APOD. KDYŽ JSME SI TŘEBA UKAZOVALI JIŽNÍ AMERIKU, TAK JSME SI VYPRÁVĚLI O INDIÁNECH NEBO PŘENDAVALI Z MISKY DO MISKY VELKOU PINZETOU KAKAOVÉ BOBY, KTERÉ TAM ROSTOU. A NAKONEC SI UVAŘILI KAKAO. JIŽNÍ AMERIKA JE TEĎ PROTO PRO MĚ ÚŽASNOU ZEMÍ, KDE ŽIJÍ NEUVĚŘITELNĚ BAREVNÁ A ZAJÍMAVÁ ZVÍŘATA A KDE TO VONÍ PO KAKAU, A TAKY UŽ VÍM, PROČ TAM NENAJDU KLOKANA:-)








JE HROZNĚ ZVLÁŠTNÍ, ŽE ZEMĚ JE KULATÁ. GLOBUSŮ PROTO U NÁS DOMA NAJDETE HNED NĚKOLIK. 

NEČTEME SI JEN S RODIČI. RÁDI SI PROHLÍŽÍME KNÍŽKY I SAMI. V POKOJÍČKU MÁME ČTECÍ KOUTEK S POTAHEM KŘESEL, JAKO MAJÍ RODIČE, KDE SI MŮŽEME POHODLNĚ SEDNOUT A VZÍT SI TO, CO ZROVNA MÁME ROZEČTENO.  ZA NÁMI NA STĚNĚ JE SPOUSTU PÍSMENEK, KTERÁ UŽ BRZY BUDU UMĚT PŘEČÍST. ZATÍM UMÍM NAJÍT ZAČÁTEČNÍ PÍSMENA MÝCH BRATRŮ A MOJE. HLEDÁNÍ "MÉHO" PÍSMENA NA TAPETĚ JE SKVĚLÁ ZÁBAVA. 
NAD KAŽDOU POSTÝLKOU MÁME TO SVOJE PÍSMENO. UŽ JICH PROTO BEZPEČNĚ POZNÁM PĚT. 



U HRACÍHO KOUTKU MÁME V OTEVŘENÝCH POLICIÍCH VŠECHNY NAŠE HRAČKY. NENÍ JICH MOC, ALE STEJNĚ BYCHOM SI SE VŠEMI NEDOKÁZALI HRÁT  NAJEDNOU. HRAČKY JSOU ROZDĚLENY PODLE TOHO, CO SE S NIMI DÁ DĚLAT, A KAŽDÁ MÁ SVÉ PŘESNÉ MÍSTO. ÚKLID ZROVNA VELKÁ ZÁBAVA NENÍ, ALE KVŮLI NEPŘEPLNĚNOSTI POLIC A PŘEHLEDNOSTI JSME S  NÍM HOTOVI DOCELA RYCHLE. NĚKDY SE STANE, ŽE BABIČKY PŘI ÚKLIDU DAJÍ NĚCO JINAM, A TO JE PAK RÁDI OPRAVUJEME, ŽE "TAM TO PŘECI NEPATŘÍ":-) ŠEST POLIC JE ROZDĚLENO NÁSLEDOVNĚ: 1)  PRAKTICKÝ ŽIVOT 2) SMYSLOVÁ VÝCHOVA 3) JAZYKOVÁ VÝCHOVA 3) MATEMATIKA 3) POZNÁVÁME SVĚT 4) JAK SVĚT FUNGUJE.  
MÍT STARŠÍHO I MLADŠÍHO BRÁCHU JE ÚŽASNÉ. TEN STARŠÍ MĚ UČÍ, CO JEŠTĚ NEVÍM, A JÁ ZASE JAKO "VELKÝ BRÁCHA" MŮŽU VYSVĚTLOVAT, JAK VŠE FUNGUJE TOMU NEJMLADŠÍMU.  

U NÁS DOMA VAŘÍME VŠICHNI MOC RÁDI. MY S BRÁCHOU MÁME ZA ÚKOL PŘIPRAVOVAT SALÁTY Z ČERSTVÉ ZELENINY K VEČEŘI. VĚTŠINOU MÁM ALE UŽ HLAD, TAKŽE DO SALÁTOVÉ MÍSY SE DOSTANOU TAK DVĚ TŘETINY JÍDLA. KDYŽ S RODIČI PEČEME NĚCO SLADKÉHO, MAMINKA MÁ PRO NÁS PŘIPRAVENY KARTIČKY S OBRÁZKY POTŘEBNÝCH INGREDIENCÍ, TAKŽE VÍME, CO JE TŘEBA VYNDAT A JAK PŮJDOU JEDNOTLIVÉ PŘÍSADY DO MÍSY ZA SEBOU.  ZVLÁDNU TAK VÍC VĚCÍ DĚLAT ÚPLNĚ SÁM!


ÚCHOP "ŠPETKOU", KTERÝM CUKRUJEME, SOLÍME A PŘIDÁVÁME NASEKANÉ BYLINKY A JINÉ DOBROTY, JE IDEÁLNÍ NA TRÉNINK SPRÁVNÉHO DRŽENÍ TUŽKY. 

JSME RÁDI, ŽE NÁM RODIČE POKOJÍČEK PŘÍLIŠ NEZASTAVĚLI NÁBYTKEM. BĚHEM MINUTY HO TAK MŮŽEME S BRÁCHOU SNADNO ZMĚNIT NA JEDNU VELKOU TĚLOCVIČNU. A TO NÁS, CO SI BUDEME POVÍDAT, BAVÍ ASI NEJVÍC.

Pokud byste se rozhodli pro "restart" dětského pokoje podle Montessori, můžete se inspirovat některým z těchto kroků:

1) VĚCI V POKOJI JSOU PŘEHLEDNĚ ZORGANIZOVÁNY - Montessori předpokládá, že jen v takovém prostředí se děti můžou efektivně a dobře učit a rozvíjet bez rušivých vlivů. Naše děti v dětském pokoji uklízejí všechny hračky a věci každý večer na své místo. Ráno se tak vzbudí a můžou začít nanovo "pracovat".

2) UČENÍ BY MĚLO PROBÍHAT VŠEMI SMYSLY - neměly by se při zkoumání světa opomíjet: zrak, čich, hmat i sluch. My máme v jedné poličce například nejrůznější hudební nástroje. Nebo si čas od času s dětmi zahraju hru, kdy mají po hmatu poznat, co je v hrníčku (nejrůznější koření, káva atd.), nebo podle čichu určit, co nahmataly v látkovém sáčku za věc. Podobných her je spousta a já vám garantuju, že budou bavit i vás. Zkuste se inspirovat na internetu.

3) V DĚTSKÉM POKOJI BY MĚLY PŘEVAŽOVAT PŘÍRODNÍ MATERIÁLY A AKTIVITY SE TÝKAT BĚŽNÉHO ŽIVOTA. Takže vařte, uklízejte a zalévejte rostliny společně.

4) DŮRAZ JE DOBRÉ KLÁST NA SEBEJISTOTU  A NEZÁVISLOST PŘI VÝBĚRU AKTIVITY. V tomhle nám velice pomáhají otevřené police a jejich přehledné uspořádání a řád. Co děti nevidí, to je často ani nenapadne dělat.

5) ESTETIKA JE PRO DĚTI VELMI DŮLEŽITÁ. OBKLOPME JE PROTO KRÁSNÝMI VĚCMI. To je dobrý bod, ne? 

6) V POKOJI ČI V BYTĚ BY MĚL ZŮSTAT OTEVŘENÝ PROSTOR PRO POHYB. 

7) OBRÁZKY NA STĚNĚ V DĚTSKÉM POKOJI VISÍ VE VÝŠCE JEJICH OČÍ. 

8) PRO SAMOSTATNÝ A SEBEJISTÝ POHYB JE NEZBYTNÉ MÍT NÍZKÉ POLICE I ŠATNÍ SKŘÍŇ. I v kuchyni máme jeden velký šuplík nízko nad zemí, ve kterém jsou dětské příbory, hrníčky a talíře.

9) SKVĚLÉ JE MÍT VYBRANÉ MÍSTO PRO UMÍSTĚNÍ ROZPRACOVANÝCH ČI HOTOVÝCH VÝROBKŮ. My takové místo ještě nemáme. Nějaké nápady?

10) V BYTĚ JE DOBRÉ MÍT ROZMÍSTĚNO NĚKOLIK KRÁSNÝCH A KŘEHKÝCH PŘEDMĚTŮ. Tady si už asi ťukáte na čelo. Ale: některé věci jsou prostě křehké a děti se k nim musí naučit chovat opatrně. Talíře proto mají porcelánové jako my, velká mísa, do které dělají salát, je ze skla a mísy na ovoce po bytě jsou rovněž skleněné.

S dětmi každý den alespoň chvilku děláme společně nějakou zábavnou aktivitu v duchu Montessori. A je fakt, že často se u toho právě já bavím nejvíc:-) Věděli jste například, jaký tvar při kutálení opisuje jehlan a jaký kužel? A jak se odráží světlo od povrchu koule a naopak od krychle? Nebojte, já to taky nevěděla do doby, než jsme to s dětmi doma objevily:-) Ale o tom zas někdy jindy...

Krásný kreativní podzim!








1 komentář:

  1. Tak i můj dvouletý syn už má ve všem docela dost jasno a to si myslím, že je vidět :D Je hrozně moc fajn i to, že jsme se pokusili v poslední době najet na takový zvláštní systém výuky a to takový, že mu vždycky dáváme různé věci nebo třeba i tištené placky jako takové odznaky za nové věci, které se naučil a to byste měli vidět, jak to všechno najednou jde rychle a samo :D Měj se hezky a buďte hlavně zdraví :-)

    OdpovědětVymazat

Díky za váš komentář